Beaufortova stupnice větru

Jiří Král: "Život začíná až od 8. stupně Beafortovy stupnice!" 

 

Beaufortova stupnice je stupnice pro odhad síly (rychlosti) větru bez užití přístrojů, tj. podle účinku větru na různé objekty.
Udává se ve stupních Beauforta;
rychlosti větru se týkají standardní výšky 10 m nad zemí ve volném terénu:

 

 

rychlost

 

 

stupeň

vítr

uzlů

km.h-1

m.s-1

hladina moře

výška vln v metrech

0

bezvětří

< 1

< 1

< 0,5

zrcadlo

< 0,03

1

vánek

1 - 3

1 - 5

~ 1,25

vlnky

~ 0,03

2

větřík

4 - 6

6 - 11

~ 3

světlejší hřbety vln

~ 0,13

3

slabý vítr

7 - 10

12 - 19

~ 5

lom vln

0,3 - 0,7

4

mírný vítr

11 - 16

20 - 28

~ 7

místy bílé hřebeny

0,6 - 1,2

5

čerstvý vítr

17 - 21

29 - 39

~ 9,5

nad vlnami vodní tříšť

1,2 - 2,4

6

silný vítr

22 - 27

40 - 49

~ 12

silná vodní tříšť

2,4 - 4

7

mírný vichr

28 - 33

50 - 61

~ 14,5

bílá pěna na vlnách

4 - 6

8

čerstvý vichr

34 - 40

62 - 74

~ 17,5

dtto

4 - 6

9

silný vichr

41 - 47

75 - 88

~ 21

vysoké rolující vlny

~ 6

10

plný vichr

48 - 55

89 - 102

24,5

přepadající hřebenatky

6 - 9

11

vichřice

56 - 62

103 - 114

~ 29

vlny pokryté pěnou

> 14

12 - 17

orkán

> 62

> 117

> 30

vlnobití, pěna ve vzduchu

> 14

Tuto stupnici pro námořní účely sestavil v letech 1805-1808 britský kontraadmirál sir Francis BEAUFORT (7.5. 1774 Navan - 13.12. 1857). Umožňuje odhad síly (rychlosti) větru podle vlnění mořské hladiny. Příznaky byly doplněny o jevy na souši. Výhodou stupnice je praktičnost, představitelnost a použitelnost bez jakýchkoli přístrojů.
Stupnice je pojmenována podle Angličana sira Francise Beauforta. Jeho původní stupnice z let 1805-1808, stejně jako stupnice z r. 1838 se však týkala pouze odhadu síly větru na moři a byla rozčleněna podle počtu a druhu plachet při plavbě soudobé fregaty. (Nejnižší stupeň znamenal nemožnost plavby, nejvyšší vichřici, při níž nemohla být rozvinuta žádná plachta.) Teprve značně později byly realizovány snahy stupnici kvantifikovat i upřesnit s ohledem na vývoj lodí. Charakter povrchu moře jako kritérium výskytu určitého stupně Beauforta zavedl až v r. 1927 německý kapitán P. Petersen. Ve střední Evropě je Beaufortova stupnice v úpravě pro pevninu známa asi od r. 1880, prodělala však též jistý vývoj, jak pokud jde o slovní označení stupňů, tak o rozpoznávací znaky, popř. intervaly. (Málo je známo, že se do r. 1920 používalo i jiných stupnic, např. Mohnovy, Scottovy.) Donedávna se vyjadřovala rychlost větru podle Beaufortovy stupnice i v předpovědích počasí (např. slabý až mírný jihozápadní vítr); v současné době se ovšem předpovídaná rychlost charakterizuje již v metrech za sekundu.

Pro   S U C H O Z E M S K É    Č E R V Y   je stupnice popsána takto:

 

rychlost

 

 

stupeň

vítr

uzlů

km.h-1

m.s-1

rozpoznávací znaky větru

 

0

bezvětří

< 1

< 1

< 0,5

kouř stoupá kolmo vzhůru

 

1

vánek

1 - 3

1 - 5

~ 1,25

směr větru poznatelný podle pohybu kouře

 

2

větřík

4 - 6

6 - 11

~ 3

listí stromů šelestí

 

3

slabý vítr

7 - 10

12 - 19

~ 5

listy stromů a větvičky v trvalém pohybu

 

4

mírný vítr

11 - 16

20 - 28

~ 7

zdvihá prach a útržky papíru

 

5

čerstvý vítr

17 - 21

29 - 39

~ 9,5

listnaté keře se začínají hýbat

 

6

silný vítr

22 - 27

40 - 49

~ 12

telegrafní dráty sviští, používání deštníků je nesnadné

 

7

mírný vichr

28 - 33

50 - 61

~ 14,5

chůze proti větru je nesnadná, celé stromy se pohybují

 

8

čerstvý vichr

34 - 40

62 - 74

~ 17,5

ulamují se větve, chůze proti větru je normálně nemožná

 

9

silný vichr

41 - 47

75 - 88

~ 21

vítr strhává komíny, tašky a břidlice se střech

 

10

plný vichr

48 - 55

89 - 102

24,5

vyvrací stromy, působí škody na obydlích

 

11

vichřice

56 - 62

103 - 114

~ 29

působí rozsáhlá pustošení

 

12 - 17

orkán

> 62

> 117

> 30

ničivé účinky (odnáší střechy, hýbe těžkými hmotami)

 

 

 

 

 

 

 

 

Beaufort [boufért], sir Francis (7. 5. 1774 Navan - 13. 12. 1857 Londýn), kontraadmirál britského námořnictva, autor stupnice síly větru. Sloužil na moři už od 13 let a od mládí měl zálibu v meteorologii; již jako kadet si ve svých 16 letech začal vést pravidelné meteorologické záznamy. V červnu 1805 byl ustanoven velitelem plachetnice, která byla pověřena plavbou do oblasti zátoky Rio de la Plata v Jižní Americe. Na palubě této válečné lodi sestavil v letech 1805-1808 stupnici pro odhad síly větru na moři, která byla později nazvána jeho jménem; britské námořnictvo ji zavedlo až v letech 1835-1838. Od roku 1829 byl plných 26 let oceánografem britského námořnictva. Svými bohatými zkušenostmi přispěl k organizaci meteorologických pozorování na moři a jeho návody, jak provádět pozorování, přispěly k zestručnění meteorologických záznamů.

Jan Munzar a kol. : Malý průvodce meteorologií. Mladá fronta Praha 1989