Plavba po Labi a Vltavě 2012

V roce 2012 jsme dlouho vymýšleli různé varianty jak strávit letní dovolenou, a nakonec zvítězil nápad pustit se do prozkoumání splavného toku Labe na našem motorovém člunu SWAN II. Do té doby jsme měli zkušenost jen s Vltavou, kterou jsme jeli ze Skochovic přes Prahu až do Máslovic před komorou v Dolánkách a zpět. Tentokrát jsme začali plánovat cestu tak, že projedeme Labe a cestou zabrousíme znovu do Vltavy a projedeme proti proudu zbytek trasy, kterou jsme tehdy neprojeli, a podíváme se při této příležitosti do Prahy.

Začali jsme hledat nejvhodnější místo pro spuštění lodě – startu našeho putování. Podle informace získané na internetu jsme zvolili místo Křenek za Brandýsem nad Labem. V sobotu 21. července nás ke sjížďáku doprovodili přátelé a auto s vlekem odvezli k sobě domů na dobu, než pro nás zase přijedou na konci naší cesty.

Sjížďák Křenek se nachází mezi 860 a 859,5 km a je velmi dobrý.

Naložili jsme materiál a bez problémů spustili loď, rozloučili se a vyjeli na Labe. Bylo kolem jedenácté, počasí bylo příjemné, polojasno a žádné zbytečné teplo. První komora nás čekala hned „za rohem“ na 857,5 km v Kostelci nad Labem.

Čekáme před komorou, sluníčko svítí a u břehu kvetou pěkné malé žluté leknínovité rostliny. Byl to stulík žlutý a setkávali jsme se s ním i později na mnoha místech na Labi.

Provozní doba komor na horním toku Labe je denně od 6 do 18 hod., přesto jsme se komorníka nedočkali a museli jsme volat na MT. Po několika minutách se potom objevil a my projeli první komorou . Rozdíl hladin v této komoře byl 3,5 m, což bylo podobné na většině ostatních komor. Několik dalších komor jsme propluli hladce bez volání, komorníci se nás vždy ptali, kam jedeme a oznámili to svým kolegům po proudu. Pokud jsme se někde zdrželi, bylo dobré vždy cca 20 minut před dojetím do komory zavolat komorníka, který pak připraví komoru pro hladké projetí. Není zvykem, že komorníci jsou nonstop u komory.

Pokračujeme dále po proudu, do další komory to máme 6,5 km a jsou to Lobkovice na 851 km. Nikde nejsou vidět žádné další lodě.

Po proplutí komorou míjíme Neratovice, stahují se mračna a začíná pršet. Oblékáme naše osvědčené nepromoky.

Na 844,5 km vplouváme do kanálu ke komoře Obříství. Za komorou přestává pršet a objevuje se sluníčko. Hned je veseleji. Sušíme se a pokračujeme dál k soutoku Labe s Vltavou na 837,5 km.

Míjíme zámek Mělník a znovu se schyluje k dešti .

Konečně taky potkáváme nějaké lodě na vodě.

Míjíme nákladní přístav s mnoha kontejnery a protože se stále více mračí a hrozí opět déšť, přistáváme za Mělníkem u břehu a zkoušíme novou stříšku nad prostorem před kabinou. Instalujeme ji bez problémů Po chvíli začíná znovu hustě pršet. Čekáme, plánujeme další úpravy stříšky ale čas běží a chceme ještě stihnout jednu komoru, takže vyplouváme za deště. Poslední komora tento den jsou Dolní Beřkovice na 830,5 km. Chvíli čekáme než máme zelenou a potom pokračujeme za deště dále. Labe je tady široké a klidné. Hledáme místo na spaní Po cca šesti km nalézáme pěkné místo ve slepém rameni a vyvazujeme loď. V noci stále prší. Přesto jsme s prvním dnem na Labi spokojeni, večeříme a jdeme spát.

Další den je neděle 22. července. Do rána přestalo pršet. V klidu snídáme a pozorujeme rybáře na loďkách na hlavním toku, koupeme se v celkem čistém Labi a potom balíme a vyjíždíme z našeho útočiště opět na řeku. Postupně se vyčasuje a na 819 km vplouváme do komory Štětí – Račice.

Komora je opět s malým rozdílem hladin – mezi 2,2 – 3,3 m. Provozní doba je zde už delší, od 6.oo do 20.oo hodin. Počasí se umoudřilo a my si užíváme pohodu klidné řeky. Je neděle, takže zřídka ale přece potkáváme lodičky plující proti proudu. Před Roudnicí přistáváme u mola u Imramovský marine, kde je v provozu bufet s výbornými domácími párky .

U jídla pozorujeme pokusy o vodní lyžování. Po vyplutí se dokonce podílíme na odtažení potopeného lyžaře. Potom už následuje pěkná část plavby v Roudnici nad Labem s pěknou komorou na 808 km. Při plavbě kanálem lemovaným mnoha budovami míjíme po levé straně dobrý sjížďák, kde s právě chystají spustit loď.

Další komora je až na 795 km a za ní nás už čeká krásná část Labe až k Litoměřicím. Užíváme si pěkný den a obědváme na lodi.

Před Litoměřicemi nás čeká už jen komora České Kopisty . V této komoře konečně nejsme sami. Na levé straně se připravuje hausboat.

Podle slov majitele míří až do Hamburku. S despektem se díváme na slabý motor, ale neznáme to na Labi, tak majiteli i věříme.

Projíždíme komorou a brzy jsme v Litoměřicích. Zrovna vyplouvá loď s výletníky a kousek po proudu ji čeká námořní bitva s piráty – atrakce pro děti.

V Litoměřicích se vlévá do Labe po naší levé straně Ohře. Po pravé straně na cca 792 km je pěkný sjížďák. Na téže straně kousek po proudu vidíme mlýn, bývalý UNIMON. My pomalu míříme do komory v Lovosicích , kde se setkáváme znovu s hausboatem a dalšími dvěma loděmi. To byl rekord v počtu lodí v jedné komoře za celou naši letošní plavbu. Jedna z těchto čtyř lodí byla kanoe. Majitel hausboatu se nás ptá na benzínku. Ta má být v maríně Žernoseky.

Za Lovosicemi je pěkná krajina, kterou plujeme směrem na Žernoseky, kde bychom chtěli nocovat.

Na 784 km je vjezd do jezera Velké Žernoseky. Vjíždíme do kanálu a míříme na jezero. Má tam být mezinárodní veřejná marína Labe. Jezero a jeho okolí je celkem pěkné, i když jsme si ho představovali větší. Náš plán byl přespat v maríně a předtím navštívit místní hospůdku. Nacházíme benzínku, cena za 1 l benzínu je 39,90 Kč. V přístavu však bylo nevábně, hustá páchnoucí řasa pokrývala hladinu, proto odjíždíme a rozhodujeme se pokračovat dál. Při výjezdu z jezera potkáváme opět hausboat. Nenacházíme vhodné místo na kotvení, proto se rozhodujeme, že pojedem až do Brné, kde je jachetní klub, ve kterém se máme setkat s Martinem Koženým. Máme u něho objednaný výlet na jeho gumáku do Drážďan. Voláme mu a po chvíli nám potvrzuje, že můžeme na jachťák dorazit a usadit se tam na pár dní. Zase začíná pršet, ale jedeme dál a nacházíme jachťák v Brné. Skutečně nás tam už čeká správce a přiděluje nám místo na vyvázání.

Od této chvíle už neprší . Klub je dobře vybavený s pěknými sociálkami a kuchyňkou, jsme spokojeni .Vydáváme se hledat hospůdku a voláme známého z netu, který má přezdívku Samoliter a s tím se nakonec v hospůdce vzdálené cca 2 km od jacht klubu setkáváme. Při pivku se bavíme o všem možném a jako dárek dostáváme od Samolitera tři druhy koření, které sám namíchal. Vůně tohoto koření nás provází až do konce naší cesty.

Další den je pondělí 23. července a pro nás odpočinkový den. Začíná krásným ránem bez deště. Okolo jacht klubu je nádherné.

Po snídani jdeme na vycházku do Ústí kolem vody a nejhlubšího zdymadla na Labi pod hradem Střekov.

Pod zdymadlem jsme opět narazili na náš známý hausboat a jeho kapitána s posádkou.

Za poslední komorou v Ústí se Labe stává mnohem rychlejší a hausboat se svým 6-ti koňákem nemá šanci se vrátit proti proudu. Od cesty do Hamburku ustoupil . Vyzkoušel jen kousek řeky do Ústí a cestu zpět ke zdymadlu, kdy jel 1 km proti proudu cca hodinu.

Potom dojdeme do města a na hlavní třídě obědváme. Ještě se tu znovu setkáváme se Samoliterem.

Do Brné s vracíme autobusem, odpočíváme a provádíme údržbu lodi. K večeru se setkáváme s Martinem a jeho člunem a domlouváme se na zítřejším výletu do Drážďan.

Večer je pohoda v krásném prostředí, Labe vypadá jako jezero.

Další den je úterý dne 24. července. Vstáváme s očekáváním nových zážitků – čeká nás výlet do Drážďan. Martin přijíždí na kole v devět hodin podle dohody, spouští gumák na vodu a nasedáme. Před zdymadlem voláme komorníkovi a ve chvilce jsme vpuštení do komory. Tam klesáme 9,2 m na úroveň vody pod komorou.

Je nádherný den. Frčíme s 15-ti koňákem na trase Ústí – Děčín – Hřensko. Cesta rychle ubíhá. Martin nám neúnavně vypráví kde jsme, co vidíme a jakou mají objekty historii. Smutná je historie průmyslových provozů, které dnes buď vůbec nefungují nebo ve velmi malém rozsahu.

Krásné město je Děčín se svou nádhernou dominantou na pravém břehu.

Také levá strana břehu řeky je velmi půvabná.

Rychle se blížíme k Hřensku, kde je státní hranice.

Labe má poněkud jiný ráz než před Ústím. Proud je prudší a prudší, vidíme více lodí a žádné rybáře. Lodě kotví v zálivech, na březích řeky není ani jedna. Občas se jedem na trase včetně Drážďan do nějakého zálivu na lodičky podívat. U Němců je možné vidět i dva mega motory na jedné lodi.

První zastávku dáváme v Bad Schandau. Je to lázeňské městečko, které si zachovalo svou typickou architekturu s hrázděnými domy.

Začíná být velké horko. Vyvazujeme se u mola poblíž přívozu. Přívoz přepravuje desítky cyklistů z jednoho břehu na druhý a na přepravu stojí stále dlouhá fronta kolařů. Lidé v Sasku žijí ve svém volném čase cyklistikou a jachtingem. Mají tady pro tyto sporty dobré podmínky.

Tady se posilňujeme malou svačinou ve stínu a potom už zase frčíme dál kolem skalních stěn česko-saského Švýcarska. Na pravé straně řeky se nám ukazují krásné skalní scenerie.

Zanedlouho míjíme Pirnu .a připlouváme k zámku Pilnitz. Tam znovu zastavujeme, vyvazujeme se nedaleko zámku na malé pláži a jdeme se podívat na terasu před zámkem. Přímo z vody k ní vedou schody. V roce 2002 při velké vodě byly do dvou třetin zatopeny.

Na tomto místě je velký proud. Kolem jedoucí lodě se proti proudu jen stěží prodírají.

Po prohlídce okolí zámku znovu nasedáme do člunu a pokračujeme kus po proudu, kde opět zastavujeme, abychom se osvěžili v Labi. Potom už plujeme až do Drážďan.

Drážďany z vody působí impozantně, ale i smutně. Zbytek historických budov na levém břehu po proudu, které přežily bombardování spojenců v roce 1945 jsou dodneška poznamenány dýmem z požáru. Hledáme si místo, kde přistaneme, abychom si malé historické centrum prohlédli, i když jeden z účastníků se tomu vzpírá a chce hned zapadnout do nejbližší hospůdky. Nemá šanci a po chvíli hledání se vyvazujeme přímo u schodů pod Zwingrem a začínáme procházet kolem mála památek, uchovalých nebo i zrekonstruovaných až v tomto století.

Teprve po krátké prohlídce se znovu vracíme ke člunu a přemisťujeme se do hospody blízko místa, na kterém nás vyzvedne Martinova manželka Veronika s autem. Jíme guláš se zeleninou a potom chystáme loď k naložení na auto. Při vytahování člunu z vody se nám podaří zlomit jedno kolečko, ale vzniklá závada je opravitelná a majitele nevyvede příliš z míry. Při čekání na odvoz si někteří krátí chvíli koupáním v Labi a přichází k malému, ale nepříjemnému úrazu nohy. Jinak je vše v pohodě.

Když paní Kožená dorazí, nakládáme člun a pomalu se začínáme loučit s Drážďany. Do jachtklubu přijíždíme kolem deváté večer a loučíme se plní dojmů z krásného výletu doprovázeného neúnavným Martinovým výkladem. Kožení odjíždí domů a my si ještě dlouho u rumu sdělujeme své zážitky. Je krásný večer s nádherným výhledem na okolí Brné. Jsme nadšeni a naši euforii s vydařeného výletu ještě umocňuje námořnický drink. Kolem jedenácté jdeme spát a spíme jak zabití.

Další den je středa 25. července. Loučíme se s Brnou a po deváté za mírné oblačnosti vyplouváme na zpáteční cestu k Mělníku proti proudu. Zhruba na 775 km leží obec Dolní Zálezly. Vyvazujeme se u mola a jdu pro chleba do vsi a pro benzín k pumpě hned u vody. Potom už frčíme dál .

Nejdříve nás čekají tři komory – Lovosice, České Kopisty a Roudnice nad Labem. Ve dvou případech voláme telefonicky komorníka, aby nás vpustil do komory. Proti proudu je komorování složitější, je třeba hledat vhodné místo v komoře, abychom se snadno udrželi u zdi. V úseku mezi Ústím a Roudnicí jsme zjistili, že nejlepší místo při napouštění komory je vlevo pokud možno vzadu. Všechny zbývající komory s výjimkou té největší jsme takto projeli bez nejmenšího problému.

Během dopoledne se teplota zvyšuje a my děláme malou přestávku na koupání na hezké písčité pláži

Za Roudnicí se opět vyvazujeme u mola Imramovský marine a za chvíli si už pochutnáváme na domácí uzenině. K večeru hledáme místo, kde jsme nocovali při cestě po proudu, ale jsou tam už rybáři. Proto se vydáváme na druhou stranu Labe. Pomalu zajíždíme ke břehu a zkoumáme hloubku vody. Vše zvládáme v pohodě, u břehu se vyvazujeme na improvizovaném molu rybářů a chystáme večerní jídlo. Po večeři jdeme brzy spát.

Další den je čtvrtek 26. července. Vstáváme brzy, dáváme hygienu a snídáme. Přestože je polojasno, je nádherné ráno.

Po snídani vyjíždíme na Labe a míříme k Dolním Beřkovicím. Proplujeme komorou a pokračujeme k soutoku Labe s Vltavou pod mělnickým zámkem. Čeká nás nejvyšší komora naší další cesty – Hořín. Teplota stoupá, v poledne je už 30 stupňů. Pod zámkem odbočujeme ke staré hořínské komoře, která se zrovna otvírá a vyjíždí z ní loď. Máme zelenou a vplouváme do komory. Po poradě s komorníkem zůstáváme vpravo za prahem komory a napouštění proběhne bez problémů. Vystoupáme do výšky cca 8,8 m a vyplouváme do kanálu, který ústí do Vltavy ve Vraňanech.

Cesta kanálem je dlouhá asi 11 km a je nudná , není se na co koukat. Výjimkou je chvíle, kdy se míjíme s velkým remorkérem.

Kanál končí na vodním díle Vraňany.

Krásnou přírodou se blížíme ke Kralupům, nikde nikdo. Další komoru – Miřejovice – voláme předem a máme ji připravenou. Je to obří komora se dvěma částmi. První pro velké lodě je trochu strašidelná, druhá pro menší plavidla má obvyklé rozměry. Než se napustí, chladíme se dole ve stínu, ale to trvá jen chvilku a potom už se zase pečeme na sluníčku.

Projíždíme územím, které dobře znám ze silnice. Z vody vypadá krajina samozřejmě jinak, je tu moc pěkně a převládá příroda před průmyslovými objekty. Po levé straně míjíme kemp Veltrusy, kde je slušný sjížďák, ale molo k vyvázání lodi tu není žádné. Následuje zámek v Nelahozevsi , s molem a benzínkou u vody. Zítra tady načerpáme PHM. Město Kralupy je z vody taky pěkné. Potom už nás čeká komora v Dolánkách , ve které máme společnost Při výjezdu z komory už vidíme naši hospůdku v Máslovicích u které jsme nocovali před dvěmi léty, když jsme sem připluli ze Skochovic.

Máslovická hospoda u vody slouží jak místním lidem, tak i cyklistům, kterých tady jezdí po cyklostezce mnoho. U hospody je přívoz pendlující mezi oběma břehy Vltavy, ale přepravuje pouze osoby. Po domluvě s převozníkem se vyvazujeme u náhradního, spíše vysloužilého starého přívozu a jdeme se občerstvit. Nabídka jídel v hospůdce je slušná a mají dokonce i náš oblíbený Svijanský máz. Domlouváme se s převozníkem, že tady přenocujeme a on je velice vstřícný, dokonce si nás pamatuje, že jsme tu již nocovali. Původně jsme chtěli ještě zaplout do Prahy, ale tuto myšlenku zavrhujeme, neboť je opravdu velké vedro a tady je moc příjemně. Ještě se vydáváme přívozem do Libčic na druhou stranu řeky na nákup. Jsme svědky spouštění pěkné lodě na sjížďáku v Libčicích, jejíž majitel ji koupil od Němce, jak nám prozradil a chystá se ji vyzkoušet.

V Libčicích nakupujeme potraviny k doplnění zásob a pomalu se vracíme k přívozu.

Po doplnění tekutin v hospodě se jdeme zchladit do Vltavy. Voda je tu proti Labi mnohem studenější, jako jehličky. Do večera už jen odpočíváme. Pozorujeme kachničky a rybky, které vyskakují v podvečer nad hladinu a loví hmyz. Majitelka hospody nám nechává otevřenou umývárku se záchodem. Jsou tu opravdu fajn lidi.

Další den je pátek 27. července. Z našeho stanoviště vidíme na světlo v komoře Dolánky. Brzy vstaneme a v sedm voláme komorníka, který nám připraví komoru a my hladce proplouváme , tentokrát po proudu. Je krásné ráno s příjemnou teplotou. Okolí komory v Dolánkách je velmi pěkné.

Plavba rychle ubíhá známou krajinou a zanedlouho jsme u nelahozevského přístavu, kde jsme chtěli načerpat benzín, ale benzínka není v provozu.

Pokračujeme dále přes komoru v Miřejovicích , kolem kempu Veltrusy a přes Kralupy k ústí Hořínského kanálu ve Vraňanech.

Snídáme a jedem kanálem, který jsme podle jeho fádnosti nazvali „dálnicí“. Čeká nás opět komora Hořín. Držíme se napravo vzadu a vše opět proběhne hladce. Vrata se otevírají a nám se naskytne překrásný pohled na zámek v Mělníku.

Okolí soutoku Vltavy a Labe nás znovu osloví. Tentokrát při výjezdu z kanálu zahýbáme doprava na Labe a pokračujeme po známé trase, kterou jsme se plavili na začátku našeho putování. Tentokrát ale plujeme proti proudu.

A opět začíná sluníčko pěkně připalovat. Je nejteplejší den naší plavby.

Další komora proti proudu je Obříství. Držíme se nalevo vzadu a jsme vykomorováni coby dup.

Následuje komora v Lobkovicích a tady nám komornice radí, kde je v Lobkovicích nepříhodnější benzínka pro proplouvající lodě. Na konci Lobkovic se vyvazujeme na pravé straně proti proudu a jdeme s kanystry pro benzín. Benzínka je kousek od vody, takže nakonec jdeme ještě pro jednu dávku a současně využíváme k obědu pěknou zahrádku u hospůdky po cestě k vodě. Máme výborné borůvkové knedlíky. U vody vartuje labuť.

Plánujeme zastávku na pivko v hospůdce v Zárybech, kterou jsme si vyhlédli při spouštění lodi v Křenku před zahájením plavby. Záryby jsou přímo naproti přes vodu. Zbývá překonat komoru v Kostelci. Tentokrát neváháme a voláme komorníka předem. Přesto musíme chvíli čekat, než doběhne. Netrvá dlouho a už jsme před hospodou. Je nejvyšší čas, teplota je vražedná. I koně potřebují osvěžení.

Máme štěstí na Svijanský máz, ale v tomto horku se stejně dají dát max. 2 piva a je vymalováno.

Sedím ve stínku u hospody a Franta se jde vykoupat.

Čas se nachýlil, musíme dál. Vyplouváme směr Brandýs nad Labem, opět mně notoricky známé město, které neznám z vody. Tady máme poprvé delší zastávku pod komorou při čekání na komorníka. Už není na svém pracovišti, ale slibuje, že tam někoho pošle, ať počkáme.

Trvalo to asi 20 min., takže jsme v pohodě a komorník nám radí, abychom vždy volali, pokud se mezi komorami zdržíme, neboť komorníci nejsou na komorách stále. Po otevření vrat komory vidíme loď, která se chystá proplout dolů po proudu. Mají štěstí, připravili jsme jim hladkou cestu.

Okolí Labe je úplně jiné než z dálnice. Jsou tady hezké příbřežní domky, sportoviště, okolo řeky vede cyklostezka. Podjíždíme pod dálničním mostem na 867 km a plánujeme prohlídku soutoku Labe s Jizerou na levé straně Labe proti proudu. Je to za městečkem Toušeň a místo je opět z vody velmi pěkné. Na kraji soutoku je vyvázána loď. Posádka nám radí být opatrní a daleko po Jizeře nejezdit. Měříme vodu a kousek plujeme proti proudu Jizery. Místo působí divoce a romanticky. Ale raději obracíme a plánujeme vyvázat se na spaní kousek od soutoku. Dokonce vystupujeme z lodi na docela pěkném místě, ale zjišťujeme, že u břehu jsou ostré kameny a proto se raději vracíme do lodí a odplouváme. Na soutoku se nám daří zahlédnout rezavou značku zákaz plavby do Jizery, a ještě je zarostlá ve vegetaci. Potvrdila se Davidova slova, říkal nám, že tam je zákazová značka.

Večer se blíží, hledáme místo na spaní, ale nikde není nic příhodného, až se nakonec ocitáme v Čelákovicích a doplouváme až ke komoře. Pod komorou je ponton, u kterého se vyvazujeme a tam trávíme zbytek dne a noc. Franta si vyrábí „lanový“ žebřík a potápí se do vody. Závidím mu, ale neodvažuju se udělat totéž. Dolu bych se dostala , ale zpět do lodi už bych to těžko zvládla. Stmívá se a my pozorujeme cvrkot na nábřeží. Jdeme brzy spát.

Další den je sobota 28. července. Jsme přímo u komory, takže úderem šesté hodiny už se domáháme proplutí komorou. Na komorníka je to ale příliš brzy, tak musíme chvíli čekat. Ale netrvá to dlouho. Opět plujeme po neznámé části Labe. Zase obdivujeme okolní přírodu. Plavba po Labi je opravdu krásná. Na 878 km je plavební komora Lysá nad Labem. Jako obvykle hladce proplujeme a potom už nás čekají komory Hradišťko a Kostomlátky. Tady máme dokonce v komoře společnost.

Hledáme místo, kde zastavíme a posnídáme. Nacházíme ho před Nymburkem nalevo proti proudu. Je zde molo. Vyvazujeme se, vaříme časný oběd a já se konečně vykoupu. Loď z Kostomlátek nás míjí a míří k Nymburku. Nahoře nad námi vede kolem řeky cyklostezka. Tento kraj je okolo Labe dobře vybaven cyklostezkami, jsou dokonce po obou březích řeky.

Po obědě balíme a vydáváme se proti proudu do krásné oblasti Nymburka, kde nás čeká další komora a potom dál k Poděbradům. Dobře zdejší okolí znám a pohled z vody je ještě pěknější než z pevniny. Jen škoda, že není možné nikde přistát. V Nymburce je přístav, ale okolo břehů jsou velké nebezpečné kameny.

Pokračujeme tedy dál do Poděbrad. Je to jen pár kilometrů. Labe je mezi oběma městy široké a klidné, často je vidět labutě v párech. Poděbrady jsou z vody také moc pěkné, ale ani tady není možno přistát. Okolo celé navigace jsou velké kameny. Je to škoda. Komora v Poděbradech je na konci města. Po levé straně proti proudu je impozantní zámek.

Za komorou proti proudu je řeka lemována listnatými lesy. Ale je nedlouho po poledni, takže se do stínu neschováme. Sluníčko pěkně připaluje. Míříme k soutoku Cidliny a Labe, kde je hospoda a stánky s klobáskami.

Daří se nám tu vyvázat loď a jdeme se osvěžit. Všudypřítomné vedro nás ale brzy zase vyžene na vodu. Chladíme se mokrými froťáky a poléváme se hrnkem na kafe na přídi lodi. Na 912 km proplouváme plavební komorou Velký Osek a po cca 4 km další komorou Klavary. Potřebujeme pečivo, ale v Kolíně za plavební komoru už je jen průmyslová zóna. Přesto vyvazujeme loď, ale je to na problematickém místě, takže jdu sama hledat obživu. Místo, kde jsme přistáli je však oploceno a musím se vrátit s nepořízenou. Rozhodujeme se zamířit na jezero SAN – BERK. Tam bude určitě hospoda a místo na přespání. Vjezd do jezera je na 923,5 km. Naše očekávání je překonáno. Můžeme se vyvázat hned pod hospodou a přenocovat za minimální poplatek šéfce kempu jachtklubu.

V místní hospůdce si můžeme dát pivo a jídlo a navíc čekáme na kamaráda z netu – Packu, s nímž si Franta telefonicky dohodl setkání. Spokojeně si pojídáme a popíjíme a Packa skutečně přijíždí na člunu se svou přítelkyní Růženkou. Mají toho však už dneska dost, proto se domlouváme na setkání na druhý den. Loučíme se a po chvíli se začíná ochlazovat a blíží se bouřka. Přichází pořádný slejvák, fouká a blýská se o sto šest. Ještě popijeme a jdeme spát. Prší skoro celou noc. Ráno vstáváme jako první. V hospůdce to vřelo dlouho do rána.

Užíváme místní sociálky k hygieně a po kafi odplouváme. Je neděle 29. července.

Dnes je pod mrakem a příjemné chladno. Objíždíme jezero a vidíme, že i tady už se voda zelená. Není divu po těch velkých vedrech. Potom už vyplouváme kanálem ven na Labe.

Voda stoupla a je kalná. Máme namířeno k Packovi. Má na levém břehu proti proudu chatku. Vyvazujeme loď a jdeme na návštěvu. Vítá nás Packa, Růženka a jejich malý bílý pejsek.

Chvíli povídáme a potom se chystáme společně odplout do cíle naší cesty, do Týnce na Labem.

Drobně prší, proto oblékáme nepromoky. Proplouváme poslední komorou před Týncem ve Veletově. Zkoumáme břehy, kde bychom mohli vytáhnout v pondělí loď z vody. Ve Veletově je sjížďák, kde by to snad šlo. Proplouváme komorou společně s novými přáteli.

Potom ještě kousek zamračeného Labe

a už nás vítá marína v Týnci. Vyvazujeme se u mola a jdeme se přivítat s Packovými přáteli, kteří se domlouvají na závěrečném večeru akce „Modrá stuha“. Je to tady supr a fajn lidi. Součástí klubu je dobře fungující hospůdka s relativně velkým výběrem jídel. Zatím dáváme jen pivo a po získání informací o Labi za Týncem proti proudu se opět vydáváme na řeku, abychom zdolali poslední komoru a tu část Labe, která je ještě za Týnce proti proudu sjízdná. Naštěstí po včerejším dešti stoupla hladina a máme naději, že se dostaneme až na hranici sjízdnosti bez problémů.

Po cestě ošetřujeme úraz z Drážďan.

Zatím je jasno . Připlouváme do přístavu ve Chvaleticích. Je opuštěný a vypadá jako město duchů. Na levo kotví tanker Přerov.

Za Chvaleticemi se už řeka zužuje. Vzadu od Kolína se začínají stahovat mraky a zanedlouho nás dostihne bouřka. Oblékáme nepromoky a pokračujeme. A už se blížíme k peřejím, které místní nazývají „hrčáky“. Měříme vodu a jedem co nejdál proti proudu.

Potom otáčíme a vydáváme se spokojeni na zpáteční cestu. Opět vysvitne sluníčko a je pěkně teplo. Komorník nás čeká do 16-ti hod. V tuto dobu se mají vracet i lodi ze San Berku. Občas míjíme loď, vypadá to na rybáře. Po proudu jsme za chvíli v Týnci. Máme zelenou a vplouváme do komory.

Za komorou se vracíme do maríny a vyvazujeme se na noc u mola.

Jdeme nakoupit pečivo na snídani do městečka a potom usedáme v hospůdce v maríně na večeři. Objednáváme velký řízek a kuřecí křidélka. Číšník přináší opravdu mega řízek. Obě jídla jsou výborná. Večer trávíme u lodi. Je tu hodně kachniček, takže je na co se dívat.

Po setmění jdeme spát. Na druhý den máme už objednaný odvoz. Loď vytáhneme v maríně, je tu supr sjížďák.

Další den je poslední. Je pondělí 30. července. Po snídani začínáme pomalu balit a čekáme na přátele, kteří nás odvezou. Máme spoustu času.

Kolem desáté vytahujeme loď, nakládáme materiál a loučíme se se správcem. Naše cesta po Labi a Vltavě končí. Určitě se sem ještě vrátíme, bylo to fajn.