na malé fotky klikněte - zvětší se

Čtvrtek

Časně zrána sluneční paprsky překrásně nasvítily Rabský přístav . I nás definitivně probudily. Nastartovali jsme a pomaloučku se šinuli ven z přístavní zátoky . Zamířili jsme k severnímu výběžku Pagu a když jsme jeho břeh míjeli levobokem, byla již většina posádky na palubě. Bodejť by ne - vůně kávy opět zaúčinkovala. Nad hladinou se vznášel lehký opar a při usrkávání horkého nápoje jsem sledovali racky , kteří pronásledovali rybářský škuner a čekali na svůj díl z úlovku. Původně jsme chtěli přistát v některé zátoce nad Novaljou, ale bylo totální bezvětří, takže jsme jen odbočili dál od břehů, vypnuli motor a pustili se do snídaně.

Kolem desáté hodiny jsme se vyvázali u městského mola v Novalji na Pagu a rozběhli se do města . Někdo na poštu poslat pohlednice, Ivoš s Pavlem objevili muzeum s prohlídkou podzemních štol , a někteří toho sice moc nenachodili, ale spokojeni byli také .

Asi po hodině jsme z Novalji vypluli. Zamířili jsme příď mezi Škrdu a Maun a namíchali si osvěžující skleničku . Ivoš osvěžení ještě umocnil vířivou koupelí na laně . Napřed jsme pluli na motor, ale ještě před Maunem začal vítr zesilovat a tak jsme vytáhli plachty a na zadoboční vítr upravili kurz na ostrov Olib. Necelé dvě míle před Olibem jsme zpozorovali hejno delfínů, kteří nedaleko vyskakovali nad hladinu. Kormidlo převzal Tomáš a zpomalil. Zanedlouho jsme už mohli foťáky a kameru zamířit na delfína, který dlouhou chvíli skotačil přímo kolem nás . Jeho dovádění ukončila Jarka, která mu hodila kus nějakého pečiva. Delfín se urazil, prohlásil, že za bakšiš se předvádět nebude a zmizel za svou partou.

Kolem třetí odpoledne jsme zakotvili v zátoce Slatinica na Olibu. Nic nového pod sluncem - krásná písečná pláž, voda čistá tak, že dno ve třímetrové hloubce se zdá být na dosah ruky. Tomáš vylovil hromádku krásných suvenýrů .

Vítr se už docela rozfoukal a s nelibostí sledoval naše flákání ve vodě a pod vodou. Zvedli jsme tedy kotvu a natáhli plachty. Pavel se ještě posilnil a převzal kormidlo . Propluli jsme kolem jižního výběžku Olibu a na rychlý bočák pokračovali pohodovou plavbou ještě kus směrem k Istu. Odpoledne již značně pokročilo a po otáčce jsme začali křižovat k našemu dnešnímu cíli - ostrov Silba, přístav Silba. Někde mezi Olibem a Silbou jsme si všimli, že před námi je loď, která zřejmě pluje ke stejnému cíli jako my. Kormidla se ujal Franta a začal urputný boj. Samozřejmě úspěšný - zanedlouho jsme se na německou posádku dívali přes naší záď :-) Když už naše vítězství bylo jasné, stočil Franta kormidlo k Silbě , zatímco naší soupeři pokračovali na Olib.

Když jsme stahovali plachty před vjezdem do přístavu , nebylo ještě ani devatenáct hodin. Vyvázali jsme se přídí u mola a zbaštili večeři - nezvykle dobré hovězí z konzervy a bramborovou kaši . Chvíli jsme komunikovali se sousedem z vedlejší lodě a prohlíželi si nejbližší okolí . Začalo se už smrákat a proto jsme vyrazili do města. Nejprve jsme zasedli v konobě kousek od přístavu , ale vyhnali nás mraky komárů. Pokračovali jsme dál. Ti, kteří rádi zdolávají výšky, si vyzkoušeli  výstup na jakýsi malý minaret . Městečko Silba se rozkládá v úžině ostrova, takže jsme po chvíli dorazili do přístaviště na západní straně ostrova. Chvíli jsme si odpočinuli . Poblíž jsme našli vyhovující zahradní restauraci, kde jsme si dali ještě něco malého na zub . Zkrátka nepřišel ani místní pes a stejně jako on se po dobrém soustu spokojeně uložil , i my jsme se  záhy odebrali na lože.