na malé fotky klikněte - zvětší se

Neděle

Když jsme se ráno probudili, slunce se na modré obloze bez mráčku opět začalo důkladně činit. Uvařili jsme jenom kávu na probuzení a rozhodli se na snídani přemístit o kousek dál, do zátoky Pantera. V 7:20 jsme zvedli kotvu a opatrně se snažili dostat z Veli Ratu ven, díky odlivu to nebylo jednoduché, dvakrát jsme sedli do bahna na dně. Nakonec se to povedlo a po chvíli plavby na motor jsme našli vhodné místo na snídani a ranní siestu. Tedy siestu jen pro někoho , většina posádky se místo toho, aby v klidu zažívala vynikající vejce na anglické slanině, hrdinně vypravila přes kopec na severní výběžek Dugeho Otoku k majáku , kde také pozorovali rybáře jak zpracovává ranní úlovek . Rybičky to jsou určitě chutné, ale po dobré snídani si takový pohled klidně odpustím :-(

Po návratu těchto dobrodruhů ještě službukonající plavčík umyl nádobí od snídaně a velkým obloukem, abychom se vyhnuli mělčině, jsme vyrazili na sever.

 Kousek nad Dugim Otokem je vrak velké obchodní lodě   , ke kterému Tomáš zamířil , abychom se zblízka podívali jak dopadneme když nebudeme poslouchat. Na vraku jsme  objevili trosečníky , kteří se však vůbec netvářili zkroušeně, či vyhladověle :-( 
Dopoledne rychle ubíhalo a tak jsme ignorovali slabý vánek, který navíc foukal přímo proti našemu zamýšlenému kurzu a s brumláním motoru jsme se pomalu šinuli s Molatem, Istem a spoustou malých ostrůvků na pravoboku směrem ke Škardě. Slunce důkladně peklo a tak přišla vhod osvěžující koupel s vířivkou :-) . Na této fotce je za kormidelním kolem jasně vidět rybářský prut Zdeňka Janošíka, který vyhrožoval, že když nechytne žádnou mřenku, tak zkusí nahodit na ty velké tvory, kteří se tak usilovně drží za lodí... Také jsme potkali italský tanker "Falesia" , na který se zaměřily všechny objektivy na naší palubě. Menší zájem sklidil Pavel, který si na přídi vyzkoušel roli diCapria - asi nikdo nevěřil na blížící se ledovec....

O půl dvanácté jsme zakotvili v zátoce V. Lojišče na Škardě . V polední výhni bylo docela fajn objevovat podmořský svět . Jenom Franta poctivě obešel břehy zátoky po svých a narazil na docela hezký exemplář zmije (či co to bylo). Poobědvali jsme a kolem 15 hodiny opět zvedli kotvu.
Po výjezdu ze zátoky jsme zjistili, že Pan Vítr se konečně uráčil nastoupit do práce a mírně zčeřil hladinu mezi ostrovy . Vytáhli jsme tedy plachty a konečně se začali věnovat jachtingu a jiným příjemným činnostem . Někde mezi Premudou a Silbou se Laďa z cvičných důvodů uvelebil ve člunu a dělal trosečníka ponechaného na pospas živlům (ve skutečnosti mu šlo o to, aby na svoji kameru dostal záběry CHICA plujícího pod plachtami) . Naším úkolem bylo se pro něj vrátit a vytrhnout ubožáka ze spáru Neptuna. Což se mě povedlo až po třetím obratu. Škoda, že ty manévry nikdo nefotil - jen znechucený pohled kapitána mluví za vše.

O půl sedmé jsme dorazili na Ilovik, kde jsme zakotvili u městského mola . Vedle nás zaparkovala ještě menší loď se slovenskou posádkou a později další s postaršími Němci, jejichž přistávací manévr byl věru pozoruhodný . Navštívila nás výběrčí poplatků a po jejím odjezdu se Laďa už jen hezky usmíval - bodejť by ne, když vhodně vyhlížející hospůdka byla opravdu jen co by kamenem dohodil. Nakonec jsme se prošli po městečku a na večeři zasedli v úplně jiné konobě .

Na závěr ještě Franta pořídil pár fotek   západu slunce na Iloviku   a hajdy na kutě.