na malé fotky klikněte - zvětší se

Pátek

Ze Silby jsme vypluli ráno o půl sedmé a příď Chica namířili na jih k Istu. Ranní opar nad hladinou byl dnes zvlášť hutný - okolo plující lodě ostře nasvícené sluncem  kontrastovali se zamlženým pozadím . Po osmé hodině jsme se přiblížili k břehům Istu , obepluli jeho jižní výběžek a v průplavu mezi Istem a Molatem zakotvili na snídani . Po snídani jsme zkoušeli manévry s lodí - mezi bójkami jsme si vytýčili imaginární molo a snažili jsme se  k tomuto molu přistávat přídí i couváním... Tomáš v salónu raději četl Playboye (nebo podobný odborný časopis) a nad zvuky trápeného motoru jen kroutil hlavou.

Dost dlouho trvalo, než jsme se dostatečně vyblbli. Pak jsme propluli úžinou mezi ostrovy a zabočili vpravo do zátoky k městečku Ist . Zde jsme se jenom otočili a pokračovali mezi množstvím malých kamenitých ostrůvků směrem k Tramerce. Tomáš vyprávěl historku o tom, jak s Pavlem u Istu zachraňovali vrak lodi.

Na Tramerce jsme zakotvili v mělké zátoce na kterou si kromě nás dělali nárok racci. Jejich hejna o počtu mnoha set kusů nelibě nesla naši invazi na pláž. Zaplavali jsme si a prozkoumali podmořský život . Díky tomuto vlastnímu vynálezu mohl Franta bez spuštění člunu dopravit na břeh svůj foťák a získat snímky zakotveného Chica. Když jsme zvedli kotvu a odplouvali, racci nás radostně vyprovázeli .

Mezitím se zvedl vítr. Vypnuli jsme motor a pod plachtami na zadobok směřovali kolem Molatu k severní části Dugeho Otoku .
Tam jsme po poledni zakotvili v zátoce Zaglavič, kde jsme poobědvali. Vítr stále foukal a tak jsme příjemnou plavbou mezi Zverinacem a Dugim Otokem sjížděli dolů k Božavě. Prohlédli jsme si zblízka tunel bývalé ponorkové základny . Byli jsme poslední den na moři a Neptun nám přál - klidná hladina, vítr sice mírný, ale foukal, slunce a tepla tolik, že bychom mohli rozdávat. Všech se zmocnila pohodová nálada a vesele jsme křižovali volnější prostor mezi Dugim Otokem a Sestrunjem. Tomáš nás nechal, ať si manévrujeme podle svého gusta. Uvelebil se s knížkou do stínu genuy a při každém obratu se stěhoval na opačný bok. Jenže když zjistil, že se změnou kurzu experimentujeme dost často, začal brblat, ozvalo se dokonce něco jako: "už se na ty zatracený plachty vykašlete..."   Potkali jsme dvě německé posádky, které si lodě k sobě připoutali . Dobrý nápad? Ale kdepak, Tomáš říkal - dívejte se, co to bude dělat, až projede tamhle ten motorák - a taky že jo, vlny které rychlý člun po sobě zanechal, rozkolíbaly každou z vyvázaných lodí na opačnou stranu takovým způsobem, že jejich kapitáni museli mít silné vrásky na čele. Nebo možná ne, však to nejsou jejich plavidla, že?

 Upravili jsme kurz na čistý zaďák, hodili plachty na motýlka a střídali se u kormidla . Odpoledne rychle utíkalo. Původně jsme měli v úmyslu dojet bez dalších zastávek někam naproti Sukošanu, kde zítra ráno máme předávat loď. Tomáš však chvíli zíral do mapy, pak před sebe a pravil: "..támhle za tím výběžkem je Brbinj, že?" A bylo rozhodnuto - ještě jednu zastávku si neodpustíme, v městečku Brbinj je velmi příjemná restaurace, kde jsme i loni strávili poslední večer....

Vyvázali jsme se na mooringy u městského mola . Stihnul jsme ještě pozdravit holandskou psí dámu, která se svými pány kotvila kousek od nás a už jsme odcházeli do restaurace " U Tondy" , která je naštěstí na dohled a jde se jen do mírného kopce :-) Majitel (asi ten Antonio), kterého jsme znali z loňska nás přivítal , ale pak se obsluhy ujal bohužel nějaký jeho zaměstnanec, který svými schopnostmi nepotěšil hlavně Hanu. Opět jsme se přesvědčili o pravdivosti zásady, že než se dívat z hezké, zaparkované lodě na příjemnou restauraci na břehu, je podstatně vhodnější pohled opačný .

Každý jsme si objednali něco jiného, ale všichni jsme si pochutnali .

Sedělo se příjemně, což o to, ale věděli jsme že nám do cíle zbývá ještě dobrých 17 mil, takže nezbylo než přivolat číšníka (toho nového) a s menšími komplikacemi zaplatit. Po osmé hodině jsme už odráželi od mola.

 Elan 43 se pod most který spojuje Ugljan s Pašmanem nevejde. Museli jsme tedy napřed obeplout severní výběžek Ugljanu a potom Zadarským kanálem zamířit na jih k Sukošanu. Nálada na palubě byla výtečná a když slunce začalo mizet za horizontem, fotografové nestíhali mačkat spouště .

Půlhodinu před půlnocí jsme zakotvili v chráněné zátoce průplavu Ždrelac naproti Sukošanu s vědomím, že ve svých kójích dnes trávíme poslední noc.