na malé fotky klikněte - zvětší se

Středa

Ranní ptáče dál doskáče.... Opět v šest hodin ráno jsme startovali motor a vytahovali kotvu. To se hrubě nelíbilo posádce motoráku zakotveného opodál a jakýsi arogantní německý kapitán na nás pořvával cosi o tom, že je svým hlukem budíme. "Trhni si nohou!" - byla jediná možná rozumná odpověď. Obepluli jsme severní výběžek Rabu a zamířili k ostrovu Sv. Grgur. Tento den se dá nazvat "Obeplouvání Rabu" a ráno jsme ještě netušili, že to bude den zcela bez větru, jediný den, kdy vůbec nevytáhneme plachty.

Nevím jak ostatním, ale mě se velice zamlouvají časné ranní výjezdy. Motor tiše bručí, příď rozráží klidnou hladinu a po bocích ubíhají břehy překrásně nasvícené paprsky ranního slunce . Na stole voní čerstvě uvařená káva . Ovšem na této fotce třeba Laďa nevypadá moc čile, spíš jako by někdo předčasně vytáhl z hnízda rozcuchaného vrabčáka :-)

Na Sv. Grgur bychom se v minulosti těžko dostali; celý ostrov totiž sloužil jako jedna velká věznice. O tom, že byl dobře hlídaný, svědčí střelnice rozmístěné po jeho březích . Před sedmou hodinou jsme přistáli u betonového mola , kde již kotvila loď s britskou posádkou. Nasnídali jsme se a vyrazili na obhlídku ostrova .

V současné době nemá ostrov zřejmě žádné stálé obyvatele. Domorodí včelaři, na které jsme narazili , připluli také na nějaké bárce. Procházeli jsme rozvaliny bývalých lágrů a nakonec na jednoho místního obyvatele narazili . Naší vysokohorští turisté se srdnatě vydrápali vyprahlou, žhavým sluncem zalitou krajinou až na kopec, jehož upravený svah sloužil k zachycování dešťové vody . Odměnou jim byl nádherný výhled .

Kolem desáté hodiny jsme se odpoutali od mola a zamířili zpět k Rabu, k jeho východnímu pobřeží . Po větru, který by byl schopen alespoň zatřepat s vlajkou, nebyla ani památka. Kolem nás se proháněly rychlé motoráky .
 

Asi po dvou mílích plavby jsme opatrně kolem útesu Balina propluli ke krásné písečné pláží. Později sem připlul také motorák s rakouskou rodinou. S údivem jsme sledovali, jak se děcka patřící k této posádce snaží ukrást stan a nafukovací člun, který na břehu zůstal bez dozoru. Teprve, když jsme na ně začali křičet a troubit rohem , od svého úmyslu se značnou nechutí ustoupili.

Bylo zřejmé, že se větru hned tak nedočkáme. Pokračovali jsme na motor k ostrovu Goli , kde byla také věznice. Přemíra zážitků s nápravnými ústavy zřejmě inspirovala naše proviantní náčelnice a tak jsme během plavby vyfasovali na oběd cosi jako ovesnou kaši . Uff!! 
Jediná plachta kterou jsme dnes instalovali tvořila stříšku nad kokpitem a poskytovala nám vítaný úkryt před slunečními paprsky. Kormidelník ovšem valný výhled neměl , musel každou chvíli povstat a koukat z nadhledu . Od Goli jsme zamířili k pevnině a v dostatečném odstupu od strmých svahů Velebitu jsme pokračovali k jihu .

Kousek pod Jablanacem ( odkud se dá přejet trajektem na jih Rabu ) se moře do pevniny zakusuje zátokou vroubenou vysokými a strmými svahy skalnatého kaňonu - Zavratnica - národní park. Zamířili jsme do úzkého vjezdu zátoky a na dvě hodinky zde zaparkovali . Zaplavali jsme si a namíchali nejeden drink. Náš hlavní průzkumník Franta se vydal s foťákem do skal a z jejich vrcholku pořídil pár snímků našeho Chica z ptačí perspektivy . I my jsme si ho vyfotili - toto je záběr ze spodu z lodě s použitím plného zoomu . Také Ivoš se vydal na průzkum skal , ale vrátil se záhy a raději zvolil osvěžující koupel v průzračně čisté a chladivé vodě zátoky . Kolem 18. hodiny jsme se vydali na další cestu .

Obepluli jsme jižní výběžek Rabu a Barbatskim kanálem mezi Dolinem a Rabem   jsme zamířili k městu Rab. U Dolinu jsme ještě zakotvili na večeři. Rizoto bylo velmi dobré a na zapití chutnalo plzeňské pivo opravdu všem - i okolo letícímu motýlovi . Tomáš je docela náruživý spáč, po dobrém jídle neodolal a na chvíli si zdřímnul , ale opravdu jen chvíli, pak jsme nastartovali motor a pokračovali do Rabu . U kormidla byl Ivoš a statečně se řítil do přístavu , museli jsme ho upozornit na velkou ceduli před vjezdem , teprve pak neochotně snížil otáčky motoru. V přístavu bylo dost plno , do ACI mariny jsme nechtěli, tak jsem se nakonec vyvázali u boku výletní lodě Supetarska . Dobrali jsme vodu, zaplatili poplatek 173 kuna a vyrazili do města. Prošli jsme okolí přístavu a nakonec uondaní zasedli do hospůdky k orosené sklenici . Jarka a Zdeněk byli ovšem čipernější a dokonce si ještě šli i zatancovat .

Noc byla horká, na spaní jsme si ustlali na palubě , kde nás objevily první paprsky svítání.